Proč právě vlčí mák?

Zdá se, že k rozšíření vlčího máku jako symbolu zmařených životů vojáků dopomohla nejvíce báseň Ve flanderských polích podplukovníka Johna McCrae. Podplukovník John McCrae byl za 1. světové války členem kanadských zdravotnických služeb. Jeho současníci ho popisovali jako osobu s okem střelce, rukou chirurga a od dubna 1915 s duší básníka. 22. dubna 1915 použili Němci poprvé bojový plyn u města Ypers v oblast Flander. Podle svědectví účastníků "...peklo trvalo 17 dní." Po opakovaných nepřátelských útocích ošetřoval podplukovník McCrae v obvazišti na břehu kanálu Yser stovky raněných z řad Kanaďanů, Britů, Indů, Francouzů i Němců a zároveň mohl sledovat ze svého úkrytu, jak se naproti obvazišti na polním hřbitově rychle rozrůstají řady křížů. Nejvíce ho ovlivnila smrt přítele, nadporučíka Alexise Helmera. Ten byl zabit výbuchem granátu 2. května 1915. Dalšího večera McCrae během svého odpočinku poslouchal zpěv skřivanů a viděl vlčí máky, které vykvetly v zákopech a na hrobech v bezprostřední blízkosti. A on, ač do té doby psal pouze lékařské recepty, ventiloval své pocity básní. Ta byla pod názvem My nebudeme spát uveřejněna v časopise Punch 8. prosince 1915.

A proč na bojištích a na hrobech vykvétají jako první rostliny právě vlčí máky? Vysvětlení je jednoduché. Vlčí máky kvetou v době, kdy jiné rostliny v okolí jsou mrtvé. Semena vlčích máků odpočívají v půdě řadu let a když nejsou nablízku konkurenční rostliny, vyraší. A právě půda na bojištích rozbrázděných a přerytých bombami a granáty, se silnou koncentrací vápence ze zdevastovaných budov působila jako katalyzátor pro vyrašení vlčích máků. V květnu 1915, kdy McCrae psal svou báseň, rozkvetlo množství vlčích máků, jaké ta předtím nikdo neviděl. Podplukovník John McCrae zemřel na zápal plic 28. ledna 1918 ve Wimereux, poblíž Boulognea ve Francii ve věku 44 let.

Vlčí máky

Tato tradice vzhledem k mnohaletému komunistickému režimu nezapustila v minulých desetiletích kořeny v České republice. Až v roce 2001 byl 11. listopad také v České republice ustanoven Dnem válečných veteránů. V roce 2006 poprvé zavedla prodej vlčích máků jako symbolu Dne válečných veteránů Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET). Po jejím zániku převzala tuto tradici v roce 2014 obecně prospěšná společnost Centrum české historie a přidala ke květině vlčího máku do klopy také českou trikoloru. Postupně tento symbol v pozměněné podobě začaly používat i jiné spolky a iniciativy. Dnes je díky tomu tento symbol nedílnou součástí Dne válečných veteránů.

Den válečných veteránů

Slaví se celosvětově od roku 1926. Datum bylo vybráno na paměť podpisu příměří mezi Spojenci a Německem 11. listopadu 1918, což znamenalo ukončení bojů 1. světové války. V anglicky mluvících zemích se nazývá také Poppy Day. Druhou neděli v listopadu, nebo neděli nejbližší 11. listopadu, se ve Velké Británii a ve všech zemích Commonwealthu vzpomíná na válečné oběti – tento den se nazývá Remembrance Day (nebo také Remembrance Sunday). Tento den slaví také například v Indii, Keni, na Mauriciu či v jižní Africe. V Belgii a v Holandsku je Den válečných veteránů státním svátkem. Nejvýznamnější oslavy se odehrávají u Meninské brány v blízkosti belgického města Ypers, kam se sjíždějí v tento den hosté z celého světa, aby se poklonili památce padlých. Také na tomto území jsou pohřbeni vojáci z českých zemí.

V České republice se Den válečných veteránů poprvé veřejně připomněl v roce 2001 a oficiálním významným dnem České republiky je od roku 2004. Je věnovaný veteránům všech válečných konfliktů jako významná připomínka vítězství demokracie ve světě.

Na flanderských polích

John McCrae

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.

My mrtví zůstanem - a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.

Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.

(český překlad Jindra Svitáková)